Současná vláda si do svého prohlášení vložila hned několik ambiciózních úkolů - zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, nastartování ekologické daňové reformy a další vcelku rozumně znějící vějičky. Praxe ukazuje, že jsme pro ně ještě neuzráli. Zatím poslední akt dobré vůle (zřejmě vůči EU a státní pokladně) vyjádřený v novele zákona o dani z přidané hodnoty nasvědčuje tomu, že je-li v českých podmínkách deklarována podpora, jedná se v podstatě o předzvěst pohromy.

Zatímco prozatím jediný zdroj financování obnovitelných zdrojů energie, Státní fond životního prostředí, zápasí s deklarovaným nedostatkem financí a s dalšími problémy, obnovitelné zdroje dostávají další ránu v podobě přeřazení do vyšší sazby DPH. Jedná se o vyjádření vztahu k tomuto odvětví, které nikdy nebylo považováno za rovnocenného partnera ani techniky ani politiky. Pokud k tomuto činu nedošlo z čiré hlouposti a neznalosti, pak si lze přestavit vazbu na pozadí tvorby nové energetické politiky (Státní energetické koncepce). Její hlavní myšlenkou je utkvělá představa nutnosti zajistit šťastnou budoucnost (vzhledem k demografickému vývoji zřejmě jen nemnohým pozůstalým) a to buď v podobě uhelné nebo jaderné. S obnovitelnými zdroji se v ní počítá spíše jako s trpěným chudým příbuzným - jakkoli je stanoven vysoký cíl jejich využití 6, resp. 8%, není vidět příliš ochoty připravit funkční strategii k dosažení tohoto cíle, ale spíše to vypadá, jako by ani být naplněn neměl, neboť jsou jiné alternativy.

Úspory energie jsou v návrhu SEK zavrženy téměř zcela, ačkoli by se na nich dalo vybudovat celé národohospodářské odvětví. Což se nakonec navzdory SEK stane, neboť není dost dobře možné, aby naše 2násobná energetická náročnost oproti zemím OECD, o 30% vyšší emise CO2 na obyvatele a o 300% na domácí produkt zůstaly bez povšimnutí (a bez potrestání například v podobě nekonkurenceschopnosti).

Také o nepříjemných záležitostech, jako je bezpečnost zásobování energií, ochrana životního prostředí, nová uhlíková daň, závazek zemí EU o 20% do roku 2010 snížit energetickou náročnost apod., se v návrhu Státní energetické koncepce nehovoří. Dáme-li si tyto věci do souvislostí, téměř to vypadá, jako by celý další domácí produkt měl být založen na vývozu energie a daňových výnosech. Obojí je ekonomicky absolutní nesmysl, ale nikoli u nás, v Kocourkově.                                                                                                      MiSa

(28.05.2003)